Dnes je 1.9.16 svátek má Linda a Samuel  Česky  English  Deutsch


Biblický citát na dnešní den
Vy patříte Kristu. (1 Kor 3,23)

Kostely a kaple v okolí Čelákovic a jejich patrocinia

Jaroslav Špaček - Ludvík Skružný

V Čelákovicích a jejích blízkém okolí se vyskytuje řada větších i drobnějších sakrálních staveb ať pravidelně nebo příležitostně využívaných k církevním obřadům. Téměř všechny zde níže uvedené lokality jsou nebo byly nějakým způsobem napojeny, případně jiným způsobem provázány, s čelákovickou farností, či dřívějším děkanátem a v letech 1710-1712 správou vikariátu, vykonávanou čelákovickým knězem.

Mapa kostelů a kaplí

Příspěvkem ve stručnosti podáváme základní historické a stavební informace o lokalitách se sakrálními stavbami včetně jejich patrocinií a významu. Území obklopující Čelákovice, na kterém se popisované stavby nacházejí, celé mimo obce Káraný leží v bývalém Kouřimském kraji, v části nynějšího okr. Praha-východ a západní části sousedního okr. Nymburk. Jedná se celkem o 15 katastrálních území s 19 sakrálními stavbami, což představuje 12 kostelů, 7 kaplí a 15 různých patrocinií.

Současně podáváme i některá zjištěná data, kdy a z které farnosti byly v uvedených kostelech zajišťovány bohoslužebné obřady a další činnosti včetně doby po reorganizaci vikariátu v roce 2006.

Kostely

1. Čelákovice

Chráněná kulturní památka

Jednolodní kostel Nanebevzetí Panny Marie s hranolovou věží na západní straně, je vybudován na vyvýšené levobřežní labské terase v severní části města. Je postaven z kvádříkového zdiva původně jako vlastnický kostel s patrovou tribunou koncem 12. století v prostoru bývalého Hrádku. K roku 1483 je v nejstarší městské knize uváděn jako kostel Matky Boží. Po husitských válkách byl opravován a částečnými stavebními úpravami prošel také v období renesance. Malá románská okénka v lodi byla nahrazena půlkruhově zaklenutými okny. V letech 1708-1712 byl kostel na východní straně barokně rozšířen za použití stejného stavebního materiálu a loď zaklenuta valenou klenbou. Okolí kostela bylo využíváno jako hřbitov do roku 1827. Při jeho jihovýchodním rohu stála do roku 1769 dřevěná zvonice a na severní straně při ohradní zdi stojí od roku 1780 márnice.

Farností nepřetržitě podle písemných pramenů od 14. století.

kostel Nanebevzetí Panny Marie - Čelákovice
kostel Nanebevzetí Panny Marie - Čelákovice kostel Nanebevzetí Panny Marie - Čelákovice kostel Nanebevzetí Panny Marie - Čelákovice

Kult Panny Marie byl šířen jak kněžími západořímské, tak východořímské říše i cyrilometodějskou misií. Panna Maria měla mimořádné a nezastupitelné místo jako Matka Boží a přímluvkyně u Boha, bývá obklopena Čtrnácti svatými pomocníky. Panna Maria je ctěna (1. ledna, 25. března, 31. května, 5. srpna, 22. srpna, 15. srpna, 8. září, 15. září, 7. října atd.) jako ochránkyně rodiny, těhotných žen a rodiček, dělníků v dolech, lomech, při pracích na poli i v domácnosti, proti epidemiím a moru, někdy i v hodině smrti. Panně Marii byly zasvěceny nejstarší a nejvýznamnější stavby naší země, např. velkomoravský metropolitní chrám, ve kterém byl v roce 885 pohřben sv. Metoděj i první kostel postavený na Pražském hradě. Panna Maria staroboleslavská je ochranným obrazem (paládiem) České země.

2. Bříství

Chráněná kulturní památka

Kostel Nalezení sv. Kříže s východo-západní orientací, je postaven na mírném návrší v obci Bříství, která je uváděna k roku 993 jako majetek břevnovského kláštera. Zde byl postaven asi ve 2. polovině 12. století v románském slohu kostelík, který později prošel složitým stavebním vývojem a především provedenými gotickými přístavbami a úpravami zcela změnil svůj původní půdorys do tvaru kříže. Na gotický zaklenutý presbytář polygonálního tvaru je napojena rovněž gotická klenutá příční loď a od ní východně pokračuje loď obdélná, z části románská se zachovaným vstupním portálem v severní stěně a pokračující část gotická, přistavěná po polovině 14. století, zakrytá plochým stropem. Na románském portálu je v tympanonu reliéfní vyobrazení laně. Kostel byl barokně upraven v r. 1722, k presbytáři na východní straně byl přizděn obdélný přístavek pro sakristii pseudogoticky upravený roku 1843. Ve stejném roce byl nad křížením sedlových střech, nad příčnou lodí umístěn sanktusník.

1665 samostatná farnost; 1906 samostatná farnost; 1948 farnost Vyšehořovice; 1973 farnost Přerov nad Labem; 2006 patří pod správu farnosti v Českém Brodě.

Kostel Nalezení sv. Kříže - Bříství
Kostel Nalezení sv. Kříže - Bříství Kostel Nalezení sv. Kříže - Bříství
Půdorys současného chrámu                                                                     

Zasvěcení Nalezení sv. Kříže (3. května) bylo dáno kostelu na památku nalezení kříže, na kterém byl Kristus ukřižován. Podle legendy sv. Kříž nalezla v roce 325 císařovna Helena, matka císaře Konstantina Velikého.

3. Jirny

Chráněná kulturní památka

Kostel sv. Petra a Pavla, s téměř východo-západní orientací, se nachází na návrší přibližně ve středu původní obce. Je připomínán již v roce 1367. Z gotického objektu je dochován presbytář s polygonálním zakončením, zaklenutý žebrovou klenbou. Obdélná loď s plochým stropem je ve zdivu alespoň na jižní straně rovněž gotická, o čemž svědčí dnes nefunkční, v jižní stěně prolomený profilovaný portál. Kostel byl barokně přestavován v letech 1728–1734. Loď je kryta sedlovou střechou se sanktusníkem umístěným nad jejím závěrem.

Severozápadně od kostela stojí zděná barokní patrová hranolová zvonice s půlkruhově zaklenutými okny, krytá jehlancovou střechou, byla postavena, jak dosvědčuje letopočet na severní stěně roku 1714, v prostoru bývalého hřbitova, nejspíše na místě starší dřevěné zvonice. V tomto prostoru také stávala ve středověku tvrz.

1675 farnost Čelákovice; 1700 samostatnou farností; 2002 farnost Koloděje, 2007 farnost Praha - Chvaly.

Kostel sv. Petra a Pavla - Jirny
Kostel sv. Petra a Pavla - Jirny Kostel sv. Petra a Pavla - Jirny Kostel sv. Petra a Pavla - Jirny
Půdorys současného chrámu                                                                                 

Apoštolským knížatům, sv. Petru a sv. Pavlovi, byly zasvěcovány kostely od nejstaršího období. Jsou uctíváni společně (29. června), ale jako patroni měl každý své vlastní vzývatele a vyznavače. Sv. Petr zemřel asi v roce 64 mučednickou smrtí - ukřižován hlavou dolů. Stal se patronem rybářů, kovářů, zámečníků a hodinářů. Sv. Pavel z Tarsu, ač apoštolem nikdy nebyl, je mezi ně pro svůj význam řazen. Zemřel rovněž mučednickou smrtí asi roku 67 - byl sťat mečem. Je ochráncem tkalců, sedlářů, provazníků a byl vzýván za úrodnost polí, i jako ochránce před uštknutím.

4. Lázně Toušeň

Chráněná kulturní památka

Kostel se stejným zasvěcením jako starší kaple sv. Floriánu se nachází na okraji návsi se vstupem položeným k hlavní silnici. Stavba kostela s téměř severo-jižní orientací byla podle projektu Ludvíka Láblera zahájena v dubnu roku 1889 a 4. května 1890 slavnostně vysvěcena (Králík 2002, 47-61). Nevelký jednolodní plochostropý kostel severo-jižní orientace je vystavěný v novogotickém stylu, s presbytářem na jižní straně. V lodi a presbytáři jsou osazeny dvojice lomeným obloukem opatřených oken a v čelní stěně nad vchodem se nachází rozeta. Na hřebenu sedlové střechy, kryjící chrámovou loď, je umístěn štíhlý sanktusník zakončený na vrcholu makovicí s křížem. V roce 2005-2006 prošel celý objekt generální opravou a dne 20. 5. 2006 byl kostel nově slavnostně vysvěcen.

1898 farnost Brandýs nad Labem; …. farnost Zápy; ……. farnost Brandýs nad Labem

kaple sv. Floriána - Lázně Toušeň kaple sv. Floriána - Lázně Toušeň

Sv. Florián - římský voják, mučedník. V roce 304 svržen u města Lorch s mlýnským kamenem do řeky Enže. V 11. století část ostatků přenesena do Krakova, kde část z nich získal císař Karel IV. pro chrám sv. Víta. Sv. Florián je ctěn (4. května) jako patron hasičů, hrnčířů a ochránce před požáry a povodněmi.

5. Mochov

Chráněná kulturní památka

Kostel sv. Bartoloměje je vystavěn na kuželovitém pahorku, čnícím nad okolní krajinou. Prostor kolem kostela uzavírá ohradní zeď bývalého hřbitova užívaného do roku 1896. Ve 13. století je v Mochově zmiňována kaple sv. Markéty, kterou Václav I. roku 1252 daroval Vyšehradskému kostelu. K roku 1352 je kostel uváděn jako farní a patrně z tohoto období pochází i jeho současná plochostropá jednolodní stavba s pětibokým, k východu orientovaným presbytářem, zaklenutým křížovou klenbou. K severní stěně presbytáře přiléhá menší gotická stavba, která je nejspíše původní kaplí sv. Markéty. Jižní stěna kaple, ve které se nacházel nejspíše i vstup, pak byla při stavbě kostela sv. Bartoloměje odstraněna. Z kaple vzniklý a plochým stropem zakrytý prostor dnes slouží jako sakristie. Kostel sv. Bartoloměje byl později upravován a v 17.-20. století prošel několika rozsáhlými opravami. Je pravděpodobné, že na tomto návrší v době existence kaple sv. Markéty stávala také v pramenech uváděná tvrz, jejíž základy byly později patrně částečně včleněny do stávající kostelní stavby.

K jižní stěně kostela téměř přiléhá jehlancovou střechou krytá zděná hranolová zvonice s půlkruhově zaklenutými okny v prvém patře. Její přízemí tvoří klenutá předsíň, kterou se z jižní strany prochází do chrámu.

1694 farnost Bříství; 1976 farnost Čelákovice.

Kostel sv. Bartoloměje - Mochov
Kostel sv. Bartoloměje - Mochov Kostel sv. Bartoloměje - Mochov Kostel sv. Bartoloměje - Mochov
Kaple sv. Markéty, dnes sakristie; Půdorys současného kostela                                                                       

Apoštol sv. Bartoloměj, jako jeden z učedníků Kristových, zemřel mučednickou smrtí r. 70 v Albanopolis. Část světcových ostatků získal císař Karel IV. pro chrám sv. Víta na Pražském hradě. Sv. Bartoloměj ctěný (24. srpna) je patronem koželuhů, obchodníků s kůžemi, obuvníků, rukavičkářů, knihařů, řezníků, krejčích, vinařů, pekařů, obchodníků sýrem a solí, sedláků, pastevců, horníků a štukatérů, ochráncem proti nervovým i kožním chorobám a dobytka proti šelmám.

Sv. Markéta Antiochijská – panna mučednice, sťata r. 282, u nás uctívána od r. 1260, kdy její ostatky po vítězství nad Uhry získal král Přemysl Otakar II. a přenesl je do chrámu sv. Víta. Byla zařazena mezi 14 svatých pomocníků. Je ctěna (13. července) jako patronka rodiček, dobrého počasí, jako prostřednice mezi lidmi a Bohem a přímluvkyně za dobrou úrodu.

6. Nehvizdy

Chráněná kulturní památka

Farní kostel sv. Václava je prvně připomínán v roce 1350, ale jeho existence je o řadu desetiletí starší. Nasvědčují tomu některé dosud patrné architektonické prvky a sloup s dříkem kruhového průřezu a románskou hlavicí, nacházející se v dnes nepřístupné v kryptě. Jednolodní, raně gotický kostel s východo-západní orientací, byl zbudován při severním okraji náměstí a do roku 1874 existoval kolem kostela hřbitov. K obdélné plochostropé lodi, kryté sedlovou střechou, na východní straně přiléhá presbytář s polygonálním závěrem, zaklenutý žebrovou klenbou. Na straně západní k lodi přiléhá štíhlá hranolová věž, krytá jehlancovou střechou zakončenou makovicí s křížem. V podřímsí věže je na východní stranu osazeno jedno a do ostatních třech stran po dvojici sdružených okének, zakončených mírně lomeným obloukem. Dodnes je vně i uvnitř kostela patrná převaha gotických prvků.

Při jižní straně lodi kostela se nachází v roce 1546 postavená renesanční hranolová zvonice, krytá jehlancovou střechou zakončenou makovicí s křížem, s barokním patrem dostavěným před rokem 1773. Pochozí přízemí, na vnějších stěnách zdobené sgrafitovou výzdobou, je zastropeno hřebínkovou klenbou. V jižní stěně je vstupní půlkruhové ostění, do bočních stran je přízemí otevřeno půlkruhově zaklenutými arkádami, jimiž se vstupovalo na hřbitov. Zvonicí se prochází do mladší předsíně spojující ji se vstupem do kostela. Původní dřevěné patro zaniklo nejspíše ve 30leté válce a do prostoru se zvony se vstupovalo po dřevěném schodišti z východní strany, jak nasvědčuje nad arkádou dnes zazděné renesanční ostění. V roce 2005 byl ve zvonici zavěšen nový zvon.

1653 farnost Čelákovice; 1856 samostatná farnost; 1947 farnost Čelákovice.

Kostel sv. Václava - Nehvizdy Kostel sv. Václava - Nehvizdy Kostel sv. Václava - Nehvizdy
Půdorys současného kostela                                                                                               
Kostel sv. Václava - Nehvizdy

Ze světců českého původu má nejvýznamnější postavení sv. Václav - český kníže, mučedník (28. září). Po sv. Vítu byl druhým zemským patronem a věčným českým panovníkem, symbolicky propůjčujícím vládu v zemi svým následníkům. Jeho kult se formoval od přenesení jeho ostatků (932/938) z kostela sv. Kosmy a Damiána ve Staré Boleslavi do rotundy sv. Víta na Pražském hradě. Nejstarší kostel sv. Václava na našem území byl vysvěcen v roce 972 v Praze - Proseku. Na sklonku 10. století Václavův kult výrazně upevnil druhý pražský biskup sv. Vojtěch (982–996), zejména na území slavníkovského knížectví. Na počátku 14. století byl sv. Václavu zasvěcen oltář v bazilice sv. Petra v Římě. Svatý Václav je uctíván nejen jako patron Země české, ale i jako ochránce českých vinařů, sládků, mlynářů, pekařů, bednářů, bečvářů, výčepních, řezníků, klempířů i výrobců ševcovských kopyt a někde je dokonce i ochráncem proti moru.

7. Přerov nad Labem

Četné legendy lidového původu vypravují o sv. Vojtěchu a jeho působení ve zdejším kraji již za doby slavníkovského panství. Přesto se v našem okolí s kostelem jemu zasvěceným setkáváme teprve v 17. století. Přerovský farní jednolodní barokní kostel s hranolovou věží na západní straně a s půlkruhovým závěrem byl postaven východně od zámku až v letech 1681-1682. Současný kostel s východo-západní orientací s obdélnou lodí, zakrytou plochým stropem a zastřešenou sedlovou střechou a s hranolovou věží na západní straně, pochází až z roku 1865. Z původní stavby zůstal zachován konchou zaklenutý presbytář, nad jehož sedlovou stříškou je umístěn sanktusník.

1681 farnost Čelákovice; 1694 farnost Bříství; 1856 samostatná farnost; 2005 farnost Čelákovice.

Kostel sv. Vojtěcha - Přerov nad Labem

Sv. Vojtěch - Adalbert (956-997). Slavníkovec, narozený na hradišti Libice nad Cidlinou. V roce 982 byl zvolen druhým pražským biskupem. Roku 997 zemřel mučednickou smrtí na misijní cestě k Prusům. Po kanonizaci v roce 999 se kult českého světce neobvykle rychle šířil i mimo střední Evropu. V Čechách se svatovojtěšský kult začal rozvíjet po roce 1039, kdy se kníže Břetislav I. při svém tažení do Polska násilně zmocnil ostatků Vojtěchových, Radimových (Gaudentiových) a Pěti svatých bratří, které přenesl do Prahy. Sv. Vojtěch je ctěn (23. dubna) jako spolupatron České země, patron Polska, Uher a Pruska, arcidiecése pražské aj.

8. Semice

Chráněná kulturní památka

V Semicích je již k roku 1352 připomínán, farní kostel sv. Marie Magdalény. Původní, možná románský kostelík postavený ve středu obce, byl v roce 1731 nahrazen prostou barokní jednolodní stavbou, opatřenou zrcadlovým stropem a hranolovou věží přiléhající k západní straně lodě. V bočních stěnách lodě i v presbytáři jsou prolomena segmentově zaklenutá okna. K východní straně lodi přiléhá plackou sklenutý pravoúhlý presbytář zakončený půlkruhem, zaklenutým konchou. Presbytář je nejspíše zbytkem staršího kostela.

1653 farnost Čelákovice; 1856 farnost Přerov nad Labem; 2005 farnost Čelákovice.

Kostel sv. Marie Magdalény - Semice Kostel sv. Marie Magdalény - Semice
Půdorys současného kostela                                                                  Kostel sv. Marie Magdalény - Semice

Sv. Marie či Máří Magdaléna z Batávie - učednice Kristova (22. července). V Čechách je uctívána od 13. století jako patronka magdalenek, žen, svedených, hříšníků, zahradníků, holičů, kadeřníků, vlásenkářů, tkalců vlny, výrobců parfémů a pudrů, obchodníků s vínem, bednářů, ševců, studentů a žáků, dětí těžko se učících chodit, proti očním chorobám, nečasu i obtížnému hmyzu.

9. Svémyslice

Chráněná kulturní památka

Kostel sv. Prokopa se nachází na mírné vyvýšenině při jižním okraji obce, zmiňované k roku 1228 jako majetek benediktinek kláštera sv. Jiří na Pražském hradě. Kostel s lodí orientovanou ve směru východ – západ je prvně připomínán k roku 1352. Ten však ustoupil dnes zde stojícímu pozdně baroknímu kostelu, postavenému v roce 1773. Prostá barokní stavba s obdélnou lodí a čtvercovým presbytářem, zastropenými plackovou klenbou, je opatřena půlkruhově zakončenými okny. Na střeše, v místech styku presbytáře s lodí, je umístěna sanktusová věžička.

Jižně od kostela stojí renesanční, barokně upravená a stanovou střechou krytá, hranolová zvonice s půlkruhově zaklenutými okny v patře a s polygonálním schodištěm přiléhajícím k východní stěně. V přízemí zvonice, nesoucí na stěnách zbytky sgrafitové výzdoby, je z jižní strany zazděný půlkruhově zaklenutý vstup, kterým se procházelo na hřbitov rozkládající se v okolí kostela. Při jihozápadním nároží hřbitova stojí objekt barokní márnice z 2. poloviny 18. století.

1614 farnost Brandýs nad Labem; 1900 samostatná farnost; ….. farnost Brandýs nad Labem; 1973 farnost Čelákovice; 1976 farnost Brandýs nad Labem.

Kostel sv. Prokopa - Svémyslice Kostel sv. Prokopa - Svémyslice Kostel sv. Prokopa - Svémyslice Kostel sv. Prokopa - Svémyslice
Půdorys staršího kostela z roku 1754                                                                                                       
Kostel sv. Prokopa - Svémyslice

S patrociniem sv. Prokopa (990-1053), českého zemského patrona, se poprvé setkáváme již před rokem 1204, kdy jako první český světec prošel řádným kanonizačním procesem v Římě. Kromě toho je ctěn (4. července) i jako ochránce rolníků a horníků). Z poslední čtvrtiny 12. století je známo jeho vyobrazení na iluminaci v latinském díle sv. Augustina „De civitate dei“. V roce 1588 byly slavnostně ze sázavského kláštera přeneseny světcovy ostatky na Pražský hrad do kaple Všech svatých.

10. Vykáň

Chráněná kulturní památka

Jednolodní, hřbitovem obklopený kostel zasvěcený sv. Havlovi, orientovaný presbytářem k východu, byl vybudován na nepatrném návrší uprostřed vsi nejspíše již v období rané gotiky. Stáří nasvědčuje dochovaný, k východní straně lodi přiléhající presbytář polygonálního tvaru, zaklenutý valenou klenbou s lunetami a s dnes zazděnými gotickými okny na jižní straně lodi. Kostel byl upraven v barokním slohu v roce 1769, loď je kryta plochým stropem, na jižní straně k lodi byla přistavěna sakristie o téměř čtvercovém půdorysu. Ve stěnách lodi a presbytáře jsou mimo zmíněných gotických prolomena okna půlkruhově zaklenutá. V severozápadním rohu hřbitova stojí prostá barokní stavbička – márnice.

Kostel sv. Havla Kostel sv. Havla Kostel sv. Havla
Půdorys kostela v roce 1906                                                                                       

Severovýchodně poblíž chrámu, vně ohrazení hřbitova, stojí patrová hranolová, jehlancovou střechou krytá, barokně upravená zvonice s půlkruhově zaklenutými okny a pravoúhlým vchodem prolomeným v přízemí západní stěny.

1694 farnost Bříství; 1900 farnost Vyšehořovice; 1964 farnost Jirny; 1965 farnost Bříství; 1971 farnost Úvaly; 2005 farnost Čelákovice.

Kostel sv. Havla

Sv. Havel (Gallus), mnich - misionář irského původu (16. října) působící na území dnešního Švýcarska, kde západně od Bregenzu založil poustevnu a klášter, kolem kterého vzniklo město Sankt Gallen. Zde také v roce 645 zemřel. Je uctíván jako patron proti nemocem. Svatohavelský kult je v českých zemích rozšířen od 12. století.

11. Vyšehořovice

Chráněná kulturní památka

Jednolodní, hřbitovem obklopený barokní kostel sv. Martina se severo-jižní orientací, s pravoúhlým presbytářem a navazující sakristií, byl vystavěn v letech 1769-1770. Loď i presbytář jsou sklenuty plackami, v jejichž stěnách jsou prolomena velká, půlkruhově zakončená okna. Do severního průčelí byla při stavbě barokního kostela začleněna starší hranolová věž, jejímž zaklenutým přízemím se od severu vstupuje do interiéru kostela. V blízkosti současného kostela se nachází křížově zaklenutý presbytář původního kostela sv. Martina s charakteristickým obloučkovým vlysem v podřímsí a v průčelí s osazeným hrotitým oknem, na záklenku zdobeným rostlinným motivem. Stavba, která prošla gotickými úpravami před r. 1329, náleží k přechodnému románsko-gotickému období počátku 13. století. Základy původního kostela s obdélnou lodí, související s tímto presbytářem, orientované ve směru východ - západ, byly odkryty při výzkumu v roce 1904. V této dispozici, s hranolovou věží při jižní stěně východní části lodi, stál původní kostel do roku 1769.

Severozápadně od kostela, v prostoru bývalé farní zahrady, stojí patrová zděná hranolová, goticko-renesanční zvonice. Ve stěnách patra, zdobených sgrafitovou výzdobou, jsou prolomena velká, lomeným obloukem zakončená okna a nad nimi, nad probíhající římsou, se nachází směrem k nárožím stoupající atika. V roce 1677 zvonice vyhořela a od té doby je pustá.

1694 farnost Bříství; 1762 samostatná farnost; 1964 farnost Jirny; 1965 farnost Bříství; 1971 farnost Úvaly; 2005 farnost Čelákovice.

Kostel sv. Martina
Kostel sv. Martina Kostel sv. Martina Kostel sv. Martina
Půdorys původního kostela                                                                             

Sv. Martin Tourský (316-397) – rodák z panonského města Samaria (dnešní Szombathely), římský voják, žák sv. Hilaria z Poitiers, poustevník, biskup v Tours (371-397). Je ctěn (11. listopadu) již od doby románské. Je patronem drobné šlechty a jejích sídel, vojáků, jezdců, podkoních a podkovářů, postřihačů, soukeníků, krejčích, valchářů, výrobců pásů, kloboučníků, kartáčníků, bednářů, hostinských a cestujících, chudáků, žebráků a zajatců, koní, drobných domácích zvířat a hus, je vzýván jako ochránce úrody na polích, proti vyrážce, hadímu uštknutí a růži (horečnaté kožní nemoci).

12. Zápy

Chráněná kulturní památka

Zasvěcení sv. Jakuba Většího nese jednolodní, k severovýchodu presbytářem orientovaný kostel obklopený hřbitovem, stojící při severozápadním okraji ostrožny. Od základů je přestavěný v barokním slohu před polovinou 18. století. K lodi na východní straně přilehá obdélný presbytář a k jeho jižní stěně sakristie o téměř čtvercovém půdorysu. Záznam z roku 1750 datuje položení nové střešní krytiny. Loď i presbytář jsou opatřeny klenbami. Chrám měl svého nejspíše románského předchůdce, v písemných pramenech připomínaného k roku 1329. Původní kostel měl obdélnou loď s plochým stropem, zaklenutý presbytář a vysokou hranolovou věž.

Při hřbitovní zdi, proti předsíni s bočním vstupem do kostela, stojí patrová goticko-renesanční hranolová zvonice. V patře do všech stran ústí lomeným obloukem zakončená okna a stavbu kryje štíhlá jehlancová střecha, zakončená makovicí s křížem. Do přízemí se vstupuje půlkruhově sklenutým vchodem roubeným kamenným ostěním. Při severním nároží hřbitovní zdi se nachází objekt barokní márnice, postavené kol. poloviny 18. století. Barokní stavba chrámu i márnice jsou připisovány K. I. Dienzenhoferovi.

1587 farnost Čelákovice; 1614 farnost Brandýs nad Labem.

Kostel sv. Jakuba Většího Kostel sv. Jakuba Většího Kostel sv. Jakuba Většího

Sv. Jakub Větší či Starší, apoštol, bratr evangelisty Jana, zemřel roku 44 jako mučedník. V 7. století před invazí Maurů byly jeho ostatky přeneseny z Lagarozy do Compostely, hlavního města Galície. Světec je ctěn (25. července) jako patron poutníků, kloboučníků, horníků, rytířů, kovářů a vzýván jako ochránce počasí, úrody a proti revmatismu.

Kaple

13. Bříství

Chráněná kulturní památka

Z kamene a cihel zděná kaple Povýšení sv. Kříže (dnes zřícenina), byla postavená v roce 1714 severovýchodně od obce Bříství na tzv. Křížové hoře či Břístevské hůře. Stavba centrálního typu ve tvaru kříže, delší osou orientovaná ve směru sever – jih, dodn.es tvoří neodmyslitelnou dominantu našeho okolí. Kaple byla postavena z darů farníků a vyhořela roku 1818 při pálení „čarodejnic“.

Farnost Český Brod.

Kaple Povýšení sv. Kříže Kaple Povýšení sv. Kříže

Zasvěcení Povýšení sv. Kříže není u našich církevních staveb časté. Svěcení tohoto dne připadá na 14. září, kdy v roce 629 sv. Kříž, po uloupení perským králem Chos Roese II. v roce 614, získal zpět v bitvě u Ninivě byzantský císař Heraklius a navrátil jej do Jerusaléma.

14. Císařská Kuchyně

Chráněná kulturní památka

Do konce 18. století datujeme zděnou kapli sv. Václava, s lodí zaklenutou valenou klenbou s výsečemi a zastřešenou sedlovou střechou. Nalézá se při silnici mezi domy, ve středu stejně staré osady. V bočních stěnách lodi, orientované ve směru sever – jih, jsou umístěna obloukem zaklenutá okénka. K severní straně lodě kaple přiléhá hranolová věž. V její severní stěně je prolomen vstupní portál zaklenutý segmentovým obloukem, kterým se prochází do lodi kaple. Věž kryje jehlancová stříška, na kterou nasedá zastřešená lucerna s kopulí a na ni makovice, zakončená železným křížem. Poslední oprava kaple na náklady města byla provedena na přelomu let 1988/1989.

Farnost Čelákovice.

Kaple sv. Václava Kaple sv. Václava Kaple sv. Václava

15. Čelákovice - Jiřina

Hranolová, z cihel zděná a sedlovou střechou krytá kaple Panny Marie, orientovaná souběžně se severojižní osou dnešní Ruské ul., byla postavena v roce 1898. Na jižní štítové stěně je umístěn litinový kříž, pod níže probíhající římsou letopočet 1898, pod kterým je prolomen pravoúhlý vstup, jímž se vchází do předsíně – prostoru pro zvoníka. Za ním následuje vchod do lodě zastropené jedním polem segmentové klenby, ve stěnách jsou prolomena půlkruhem zaklenutá okna. Na severní stěně je kříž zhotovený ve štuku. Nad jižní třetinou střechy je zvonička s lucernou, krytá jehlancovou stříškou s makovicí a křížem na vrcholu. Kaple je průběžně udržována okolními obyvateli. V roce 1998 opravena na náklady města.

Majetek města Čelákovice.

Kaple Panny Marie Kaple Panny Marie

16. Káraný

Kaple sv. Jana Nepomuckého obdélníkového půdorysu byla vybudována roku 1907 ve středu původní obce ve Václavské ulici. Je orientována ve směru východ – západ souběžně s komunikací a zastřešena sedlovou střechou. Do jižní a severní stěny lodi kaple jsou prolomeny dvojice obloukem zaklenutých oken. Na západní straně je umístěn pravoúhlý vchod, kterým se vstupuje do plochostropé lodě. Na východní straně ke štítu přiléhá štíhlá hranolová zvonice s úzkými, obloukem zaklenutými okénky do všech stran. Ve východní stěně zvonice je prolomen rovněž pravoúhlý vchod. Zvonici kryje jehlancová střecha, zakončená makovicí a křížem. Kaple byla na náklady obce opravena v roce 1993.

Majetek obce Káraný.

Kaple sv. Jana Nepomuckého

Sv. Jan Nepomucký (z Pomuku), mučedník (kol. 1350-1393), kněz, kanovník, generální vikář, blahoslaven 1721, svatořečen 1729. Je ctěn (16. května) jako zemský patron Čech a Bavorska, stal se patronem Habsburků, Schwarzenbergů, jezuitů, mostů, lodníků, převozníků, vorařů, mlynářů, kněží, zpovědníků, umírajících, měst: Hluboké n/Vl., Bratislavy, Pasova ad. Je vzýván jako ochránce lidské cti, před povodní, suchem i pomluvami.

17. Lázně Toušeň

Chráněná kulturní památka

Téměř ve středu obce stojí zděná kaple sv. Floriána z konce 18. století s obdélnou lodí zaklenutou valenou klenbou, orientovanou východ – západ, krytou sedlovou střechou a s křížem osazeným na vrcholu západního štítu. V delších stěnách lodi jsou prolomena segmentovým obloukem zaklenutá okna a v západní stěně lodi pravoúhlý vchod, orámovaný pískovcovým ostěním. K východní straně lodi přiléhá užší hranolová zvonice. Do věže zvonice se vstupuje vchodem na východní straně. V patře zvonice jsou na východní a jižní stěně umístěny sluneční hodiny a v severní stěně zapuštěn výklenek, na jehož zadní stěně je zobrazena postava sv. Floriána. Ve všech stěnách horní části věže jsou prolomena segmentovým obloukem zaklenutá okna. Věž je krytá nízkou jehlancovou stříškou s lucernou završenou cibulovou kopulí a křížem ve vrcholu. Poslední celková oprava kaple proběhla na náklady obce v roce 2006.

Farnost Brandýs nad Labem.

Kaple sv. Floriána Kaple sv. Floriána

18. Sedlčánky

Chráněná kulturní památka

Na návsi obce stojí od roku 1833 zděná kaple sv. Jana Křtitele s plochostropou obdélnou lodí, krytou sedlovou střechou a s křížem osazeným na vrcholu východního štítu. Na západní straně přiléhá k lodi užší zvonice krytá jehlancovou střechou s lucernou, završenou cibulovitou kopulí s makovicí a křížem. Ve stěnách zvonice jsou prolomena obloukem zaklenutá okna, stejně upravená jako v lodi kaple. Do vnitřku kaple se prochází ze západní strany prolomeným pravoúhlým portálem v přízemí zvonice. Na jižní straně věže, v úrovni prvého patra, byly obnoveny sluneční hodiny. Kaple stojí na místě původní zvoničky z poloviny 18. století. Poslední celková oprava kaple na náklady města byla provedena v roce 1987.

Majetek města Čelákovice.

Kaple sv. Jana Křtitele Kaple sv. Jana Křtitele Kaple sv. Jana Křtitele

Sv. Jan Křtitel – předchůdce Páně, narozený půl roku před Ježíšem, kterého v dospělém věku pokřtil v řece Jordánu. Mučedník byl sťat v pevnosti Machareus asi v roce 28. Je ctěn (24. června - narození a 29. srpna - umučení) jako patron kožešníků, koželuhů, barvířů, krejčích, křtu a špitálníků.

19. Starý Vestec

Pseudoslohová zděná kaple sv. Václava, orientovaná ve směru východ – západ, byla v roce 1870 vystavěna na náklady obce v jižní části návsi. Kaple je obdélníkového půdorysu s malou půlkruhovou apsidou a výrazně profilovanou podstřešní římsou, obepínající celý objekt. Na západní straně ve štítě kaple je prolomeno kulaté okno a pod ním ve stěně je prolomen vchod, osazený pískovcovým pravoúhlým ostěním. V apsidě a severní i jižní stěně kaple se nacházejí obloukem zaklenutá okna.

Farnost Bříství.

Kaple sv. Václava Kaple sv. Václava

Na závěr

V námi popsané oblasti o ploše cca 130 km se na 15 katastrálních územích nalézá 19 veřejně přístupných sakrálních staveb pocházejících ze 12. - 20. století a používaných v minulosti a z větší části i dnes trvale nebo příležitostně k bohoslužebným účelům. Tyto zde popsané sakrální stavby nesou i různá patrocinia, ke kterým jsme uvedli základní informace. Zájemce má možnost si v níže vedené literatuře vyhledat odkazy na práce, které se problematikou historie a patrocinií zabývají podrobněji.

Na tomto místě se sluší poděkovat za vstřícnost a poskytnuté informace P. Lubomíru Neugebauerovi z Přerova n. Labem a P. Richardu Scheuchovi z Čelákovic.

LITERATURA

Copyright 2007 © Jaroslav Špaček, Ludvík Skružný

K HIOSTORII ZVONŮ FARNÍHO KOSTELA SV. VÁCLAVA V NEHVIZDECH

© Jaroslav Špaček, 2009
Foto: J. Špaček, archiv Městského muzea v Čelákovicích

Zvony, naše zvony, buďte nám vítány,/br touha naše vroucí letěla vám vstříc,/br znějte opět slavně, znějte na vše strany,/br volejte nás k sobě stále víc a víc. (z básně přednesené při svěcení nových zvonů v Nehvizdech dne 1. září 1929)/br/br Lahodné hlasy zvonů našich polabských dědin i vísek, vyzvánějících v neděli i o svátcích své velebné akordy do širokého kraje, byly po celá staletí neodmyslitelnou součástí běžného každodenního života lidí. Také v našem nevelkém městečku se po staletí rozeznívaly hlasy zvonů, které nikdy nehlásaly zbytečnosti. Prvním zvoněním za jitra probouzel hlas zvonu městečko a zval k ranní pobožnosti. Údery zvonů také lidem dávaly na vědomí církevní svátky, obřady a slavnosti, ale vyzývaly i ku pomoci při ohni neb jiném neštěstí a oznamovaly i smutné období válek. Přímým dokladem používání zvonů je i zvon umístěný na nedaleké dřevčické zvonici, ulitý v roce 1407, jenž nese latinský nápis, v českém překladu znamenající "Jsem zvon, jenž nikdy bez příčiny nevyzvání, jenž hlásí ohně, svátky, války, pohřbívání". V obci se také od nepaměti zvonilo malým zvonkem – umíráčkem. Jeho tklivé zvuky se ozývaly, když některý ze spoluobčanů se odebral tam, odkud není návratu a následně, když byl zemřelý doprovázen na místo posledního odpočinku.

O nejstarších kostelních zvonech v evropském prostředí hovoří zprávy již v 6. století po Kristu. Za vlády císaře Karla Velikého (v letech 768 – 814) se zvony staly běžnou součástí chrámů. Původně se vyklepávaly z plechu a uzavíraly nýtováním, později se zvony začaly odlévat. Nejstarší zpráva o zvonu v Čechách se váže přímo k našemu blízkému okolí, ke Staré Boleslavi. Pochází z 10. století a je to zpráva popisující bratrovraždu knížete sv. Václava, před kterou bylo "časně z rána zvoněno na jitřní". Pravidelné zvonění ráno, v poledne a večer, na které se ti dříve narození ještě mohou upamatovat, vešlo ale v platnost teprve nařízením papeže Kalixta III. ve 2. polovině 12. století. Zvonění v chrámech zpravidla obstarávali kněží a teprve v průběhu dalších století byli touto funkcí pověřováni laikové – zvoníci.

Z historie

Jednolodní kostel zasvěcený sv. Václavu, s hranolovou štíhlou věží na západní straně a pětibokým presbytářem na straně východní, byl vystavěn na mírné vyvýšenině při západní části nehvizdského náměstí ke konci 13. století. Od samého počátku jej obklopoval hřbitov, který roku 1873 přestal sloužit svému účelu po založení nového obecního hřbitova západně od obce. Hranolová zděná, barokně upravená zvonice stojí nejspíše na místě starší dřevěné. V kostelní věži visel malý zvonek neznámého stáří, nazývaný „Sanktus“ – umíráček o váze 18,5 kg, jenž byl jako prvý dne 7. února roku 1917 zrekvírován k vojenským účelům 1. světové války. Dnes jsou ve věži ve výklenku horního východního okna zavěšeny pod sebou dva menší zvony. Horní zvon o průměru 34 cm, výšce 32 cm a váze 23 kg, byl zhotoven jako náhrada za zrekvírovaný umíráček a slavnostně byl ve zvonici umístěn dne 22. září roku 1922. K jeho přenesení na nynější místo ve věži došlo před svěcením nových velkých zvonů v roce 1929.

Zvon má z jedné strany plášť ozdobený reliéfní postavou sv. Václava ve zbroji, držícího praporec v pravé ruce a štítem při levé noze a na protilehlé straně nese třířádkový nápis „DAR OSADNÍKŮ NEHVIZDSKÝCH / L. P. 1922. / ULIL ARNOŠT DIEPOLD V PRAZE“. Pod ním je zavěšen o něco větší zvon o průměru 41 cm a výšce 38 cm. Na jedné straně je zobrazen reliéf Krista na kříži a na protilehlé straně reliéf na zeměkouli stojící Panny Marie – Immaculáty. Vlevo od reliéfu vystupují písmena „W. C. F.“ a po jeho pravé straně letopočet „1795“. Tento zvon, pocházející údajně z okolí od Karlových Varů, po roce 1950 získal tehdejší děkan P. Fr. Samek.

Zvonice, dnes nesoucí opět dva velké zvony stejně jako v minulosti, má charakter hranolové stavby o téměř čtvercové základně. Dolní část je renesanční a stěny má pojednány sgrafitovou výzdobou ve tvaru prázdných obdélníků. Letopočet 1546, udávající rok její stavby, je vytesán na profilované kamenné římse, probíhající v úrovni 1. patra. V jižní stěně je osazeno vstupní půlkruhové profilované ostění, kterým se vchází do přízemí zvonice podklenuté hřebínkovou klenbou. Na východní a západní straně je zvonice opatřena arkádami s polokruhovou archivoltou a procházelo se jimi na hřbitov rozložený kolem kostela. Ve východní stěně zdiva zvonice nad obloukem arkády je zazděno kamenné ostění dveří. Jedná se o původní vstup zrušený při její barokní přestavbě a roku 1974 znovu při její opravě odkrytý. Nejspíše dřevěná horní část, shořelá během 30leté války, byla v době baroka nahrazena zděnou, s půlkruhově zaklenutými okenními otvory. Při této nástavbě byl při západním nároží severní stěny vybudován nový vchod lemovaný hladkým ostěním, ke kterému se vystupuje po kamenném schodišti opatřeném jednoduchým, pozdně barokním železným kovaným zábradlím. Ve zvonici se nalézá masivní dřevěná barokní zvonová stolice zhotovená roku 1773, jak nasvědčuje vytesaný letopočet na jednom z ležatých trámů, v níž byly původně zavěšeny dva velké starobylé zvony. Zvonici kryje jehlancová střecha s prejzovou krytinou a na jejím vrcholu je osazena makovice, zakončená křížem.

Mladší zvon z roku 1566, o průměru 99 cm, výšce 100 cm a váze 696 kg, nesl na plášti bohatou plastickou výzdobu loveckých a jiných výjevů. V reliéfním pásu umístěném pod korunou se opakovala biblická scéna trůnícího Herodesa se zabíjením nemluvňátek a k tomu náležející příslušný text. Na jedné straně pláště mezi reliéfy sv. Václava a sv. Zikmunda byl umístěn osmiřádkový nápis: SLIT JEST TENTO ZVON / PRO ČEST A CHVÁLU BOŽÍ K ZÁDUŠÍ / “S“ VÁCLAVA DO NEHVIZD ZA / ČASU STARŠÍCH TÉ OBCE JA / NDY RYCHTÁŘE, JANA NOVOT / NÉHO, BRICHCIHO PAVLA, KOVÁ / ŘE MATĚJE, RYCHTÁŘE Z MA / LÝCH NEHVIZDEK SVATOŠE. Níže na okraji byl třířádkový nápis svědčící o stáří zvonu: SLIT JEST TENTO ZVON S POMOCI BOŽÍ / ONDŘEJ V NOVÉM MĚSTĚ PRAŽSKÉM / LÉTA PÁNĚ MDLXVI. Na protilehlé straně čtyři kruhové medailony se symboly evangelistů, reliéfní kříž a kolem text ze sv. evangelia. Tento zvon byl jako druhý k válečným účelům zrekvírován 1. prosince roku 1917.

Druhý, o třicet let starší, ale i větší zvon zvaný "sv. Václav" o váze 1125 kg byl 116 cm vysoký. Pod korunou nesl dvouřádkový nápis: LÉTA PÁNĚ MDXXXVI Z VŮLE PANA JANA Z NEHVIZDEK A STARŠÍCH VŠI OSADY NEHVIZDSKÉ / SLIT ZVON KE CTI A CHVÁLE PANU BOHU I P. M. I VŠÍ ŘÍŠI NEBESKÉ SKRZE M. MATĚJE ŠPICE a na plášti pouze reliéf celé postavy sv. Václava s praporcem a štítem. Tento zvon pukl při zvonění k ohni nejspíše někdy po konci 1. světové války a trhlina se táhla od okraje věnce až ke koruně. Ani vypilováním se nepodařilo roztřepaný zvuk zvonu odstranit, a proto bylo v roce 1929 po odborném posouzení památkového úřadu rozhodnuto, že bude sňat a přelit. Po jeho sejmutí v dubnu 1929 byl zvon v Kuklenách u Hradce Králové ve firmě Buřil a Riss na základě smlouvy roztaven a materiál použit na zhotovení dvou nových, menších zvonů.

Na památku výročí tisícileté smrti sv. Václava byly dne 1. září 1929 oba nové zvony za velké účasti nejen místních ale i obyvatel z celého okolí slavnostně posvěceny čelákovickým děkanem P. Adolfem Svobodou, kterému asistoval nový nehvizdský kněz P. František Samek a vyšehořovický P. Jan Houdek a po vykonání církevního obřadu byly oba zvony zavěšeny ve zvonici.

Větší zvon, "sv. Václav" o váze 635 kg, měl pod korunou, pod pásem s rostlinným motivem nad znakem Čsl. republiky reliéf sv. Václava na koni, vlevo nad ním byl umístěn letící anděl a vpravo reliéf staroboleslavské P. Marie. Pod ním se nacházel nápis "KNÍŽE NÁŠ PROS ZA NÁS" a při dolním okraji nápis "ULIL BUŘIL A RISS V KUKLENÁCH". Na opačné straně pláště zvonu byl třířádkový nápis "ZE ZVONU SV. VÁCLAV Z R. 1536 / ULIT JE JUBILEJNÍ ZVON / PRO NEHVIZDY R. 1929".

Druhý, menší zvon "Maria" o váze 415 kg, nesl pod korunou pás s rostlinným dekorem a jednořádkový nápis "NA PAMĚŤ ZVONU Z R. 1566 VÁLKOU ZABR…", níže byl umístěn reliéf staroboleslavské P. Marie a pod ním nápis "POD OCHRANU TVOU SE UTÍKÁME". Při dolním okraji se nacházel nápis "ULIL BUŘIL A RISS V KUKLENÁCH R. 1929".

Také tyto dva zvony musely být dne 18. března roku 1942 sňaty pro válečné potřeby. Údajně byly odvezeny do Německa a kov z nich použit k nesmyslným válečným účelům. Církev i obec tím opětně utrpěla velikou a citelnou ztrátu.

Trvalo to více než šedesát let, co ze šera nehvizdské zvonice žalostně zela prázdná místa z trámových zvonových stolic. Díky politickým změnám přistoupily v posledních letech desítky farností v celé naší zemi po obdobně prožitých osudech k nápravě spáchaných zločinů na dílech našich předků.

O to s větší radostí byl i v Nehvizdech po mnohaletých příkořích přivítán záměr k zacelení těchto ran minulosti a nedlouho na to se společným úsilím farníků a obce zdařilo pořídit nový zvon o váze 620 kg zasvěcený patronu kostela sv. Václavu. Na plášti zvonu je z jedné strany plasticky ztvárněna postava sv. Václava držícího v pravé ruce praporec a levou přidržující štít se svatováclavskou orlicí a na protilehlé straně znak obce Nehvizd s dvouřádkovým nápisem „VĚNOVALI OBČANÉ A FARNOST / L. P. 2005“. Při dolním okraji se pak nachází nápis: „SVATÝ VÁCLAVE * NEDEJZAHYNOUTI NÁM NI BUDOUCÍM * NEHVIZDY“. Zhotovení se podle návrhu akad. sochařky Věry Kunčarové ujala zvonařská dílna Tomášková-Dytrychová s.r.o. v Brodku u Přerova. Slavnostní posvěcení Otcem biskupem Karlem Herbstem za účasti četných občanů a hostí a následné zavěšení do starobylé zvonice se konalo dne 9. října 2005.

Neuplynula ani čtyři léta a celá farnost i obec se dočkala nové radostné události, kterou mile překvapil pan Josef Košťál se svou rodinou, když věnoval finanční prostředky, získané díky jeho předkům z rodin Košťálových a Brožíkových na zhotovení druhého velkého zvonu o váze cca 900 kg, nesoucí jméno sv. Josefa. Zvon zhotovený podle návrhu stejné výtvarnice a ve stejné zvonařské dílně nese na plášti reliéf postavy sv. Josefa držícího na levé ruce malého Ježíška a na protilehlé straně pláště je ztvárněn symbol naděje a lásky – kotva a srdce. Pod korunou je po obvodu umístěn nápis: + SVATÝ JOSEFE + PATRONE RODIN + ORODUJ ZA NÁS a při dolním okraji je umístěn jednořádkový nápis:  TENTO ZVON BYL ULIT Z DARU RODINY KOŠŤÁLOVY A BROŽÍKOVY – PRO KOSTEL SV. VÁCLAVA V NEHVIZDECH  L. P. 2009  a následuje reliéfní obdélná kartuše s textem: ODLILA RODINA DYTRYCHOVA. Technické vybavení zvonu dodala a osazení do zvonice provedla stejně jako u předchozího zvonu v roce 2005 firma BOROKO - Rostislav Bouchal, rovněž se sídlem v Brodku u Přerova. V rámci tohoto významného aktu konaného v neděli dne 22. března 2009 za účasti představitelů obce, řady hostí a četného počtu občanů, proběhlo slavnostní posvěcení zvonu, jehož se ujal sám pražský arcibiskup kardinál Miloslav Vlk, při kterém a při celebraci mše sv. mu asistovali čelákovický správce farnosti P. Richard Scheuch, dále původně čelákovický občan, kněz a dnes vysokoškolský pedagog TF JČU v Českých Budějovicích doc. Mgr. P. Michal Kaplánek, Th.D., sekretář pana kardinála P. Tomáš Roule a jáhen Jan Pečený.

A tak se opět po 67 letech ze starobylé zvonice nehvizdského kostela rozeznívají v harmonické durové tónině společně oba nové zvony. Ať na věky jejich tóny znějí v míru a jejich srdce rozezvučí nejen kov zvonů, ale i lidská srdce, a nejen v této době, ale i v příštích generacích.



Prameny a literatura:
Farní kronika Nehvizdy, založena 1836.
N. J. 1934-1935: Nehvizdský kostelík. Naše Polabí XII.
Podlaha A. - Šittler E. 1901: Soupis památek historických a uměleckých v politickém okrese karlínském. Praha.
Prášek J. V. 1913: Brandejs nad Labem, město panství i okres, III. Brandejs nad Labem.